Ještěrky, vazelína a maličký pejsek

10. července 2007 v 18:17 | Jackie |  ...Záškodníci
Tak, věřte tomu nebo ne, je tu další díl Záškodníků. :o) Je o hodně delší než všechny předchozí, i když jsem se snažila zkrátit všechno, co jsem tam chtěla nacpat. Tak doufám, že se bude líbit! Přeju příjemný počteníčko! :o)
***
"Tak, třído, dnes máme v přeměňování na programu už trošku složitější kouzlo." Profesorka McGonagallová mluvila zřetelně a nahlas. Avšak kdyby mluvila sebepotišeji, stejně by žákům neuniklo jediné slovo. V učebně bylo takové ticho, že by byl slyšet spadnout špendlík. Studenti prvního ročníku byli sice na škole nováčky, ale některé zásady už se stihly naučit. Třeba tu, že se nevyplatí vytočit Minervu McGonagallovou.

"Takže, každý přijde sem ke katedře a vezme si z krabice jednu myš. A nebojte se, jsou očarovány kouzlem proti aktivitě, takže vám nejen neutečou, ale byl by zázrak kdyby se vůbec pohnuly," dodala k uklidnění studentek, které nebyly nijak nadšené z toho, že by měli holou rukou sáhnout na malého hlodavce.
"To je nuda, co, Frede," zamumlal George v poslední lavici. Bradu měl opřenou o desku stolu a líně se koukal do oči očarované myšce.
"Máme štěstí, že za chviličku začne malé rozptýlení," mrkl na bratra Fred a zajiskřilo se mu v očích. Než se však George stačil zeptat proč, odpověď přišla sama v rozrušeném křiku studentů a dokonce i profesorky.
"Pane Higgsi, co je to s vámi? To…to je dýňová šťáva? Pane bože," zaskřehotala profesorka McGonagallová a hrnula se ke studentovi. Higgsovi právě totiž začal z nosu vytékat proud tekutiny, který se opravdu tvářil jako dýňová šťáva.
"Angelino, vezmi si to tady na starost, já odvedu pana Higgse na ošetřovnu. A vy ostatní pokračujte v procvičování kouzla." Poslední slova už pomalu nebyla slyšet za zabouchnutými dveřmi.
"Teda Frede, to byla bomba. Že to byly průtokové kapsle? Měl jsi mi říct, že to chceš vyzkoušet," poplácával George bratra po rameni.
"Ale to by potom nebylo překvapení! Tak vidíš, už to funguje. Můžeme to začít prodávat. Vidím ten slogan! Průtokové kapsle. Jedna pilulka a to, co jste vypili se vyřítí ven otvorem vašeho těla..."
"Nechte se překvapit jakým," dokončil George a oba se začali smát.
"Co je tady k smíchu," obořila se na ně snědá dívka s černými vlasy. Ani si nevšimli, že Angelina Johnsová stojí přímo před nimi. A určitě tam stála už delší dobu... Od hodiny létání už uplynul týden a ti dva se do sebe pouštěli stále s větší vervou.
"O co že vím, čí je tam to práce," řekla nazlobeně a ukázala směrem, kterým odcházela profesorka s Higgsem, který za sebou nechával mokrou cestičku.
"Hele, Johnsová, starej se o svoje, my, kteří nejsme oblíbenci profesorů, tady musíme procvičovat," odpověděl jí George. Potom se sladce usmál a zase se začal věnovat svojí myšce. Jen co se však Angelina otočila zády, už byl zase ve střehu. Zamířil hůlkou a tiše vyslovil zaklínadlo...
***
"Weasleyi, to jsi udělal naschvál. Ihned to kouzlo zvrať," začala křičet Angelina Johnsová. A měla k tomu dobrý důvod. Z její zadní časti těla právě z ničeho nic vyrostl ještěrčí ocas. Byl dlouhý, silný a zelený, pokrytý šupinami. Vlastně ani tak ne z ničeho nic.
"Ale, vždyť já za to nemůžu! Jen jsem se prostě netrefil na tu myš, no. Nebo jsem si tě s ní možná spletl, to víš, ta podo..." nestačil ale ani doříct, protože právě dostal ránu do hlavy novou účinnou zbraní, kterou svého soupeře sám obdařil. Angelina se jen škodolibě usmála a dál kmitala ještěrčím ocasem co nejblíže tváří zrzatého chlapce s otevřenou pusou. Ten měl však díky výcviku od tří starších bratrů a maminky, která ho tak často líbala jako pohlavkovala, reflexy dost vycvičené, aby se dalším ranám hravě vyhnul.
"Jen počkej, Johnsová. Pojď sem, ty plaze, já ti ještě ukážu," a jen co byla příležitost se George na Angelinu vrhnul. Pevně ji chytil za ocas a táhl ji přes celou učebnu. Všichni studenti už dávno zapomněli na svoje myšky a dívali se na dvojici soupeřících spolužáků.
Angelina byla sice v nevýhodné pozici, ale přesto si našla způsoby útoku. Jak ji George táhnul, chytala do rukou všechno, co bylo poblíž. A většina těch věcí letěla směr George. Angelina měla dobrou trefu. Chtěla být v kolejním famfrpálovém mužstvu a trénovala jak se dalo. Chvíli létalo vzduchem všechno - sešity, učebnice, lahvičky s inkoustem, občas i židle a pár nebohých myšek. Za okamžik to vypadalo v učebně jako by se tam prohnalo stádo hipogryfů.
***
"Jak si to jako představujete? Dělat uprostřed vyučování takový nepořádek?! Bylo vás slyšet po celé škole! Vám, slečno Johnsová musím říct, že jste mě hluboce zklamala. Jedna z nejlepších studentek a chová se jako malé dítě," profesorka McGonagallová měla ústa stažená tak, že byla vidět sotva tenoučká čárka. Tvářila se tak hrozivě, že se jí ani jeden hříšník neodvážil podívat do tváře.
Profesorka přišla do třídy, když bylo všechno "v nejlepším". Jen o centimetr ji minul kalamář s inkoustem, který se roztříštil o dveře a pocákal jí obličej. Už v tu chvíli oba věděli, že je s nimi zle. Kupodivu se ani Angelina nesnažila vše hodit na George, jak by se dalo čekat. Vždyť to také jeho vina byla. Místo toho tam stála vedle něj, tvářila se provinile a oči měla sklopené k zemi.
"Za každého z vás strhávám Nebelvíru deset bodů a dnes večer si odpykáte školní trest. A vás, pane Weasleyi, chci na něco upozornit. Vím, že na vás něco takového neplatí, ale znám moc dobře vaše rodiče. Jestli ještě dnes uděláte něco, co by jen o píď překračovalo školní řád, napíšu dopis vaší matce. Věřím, že Molly je to jediné, co na vás platí," s těmi slovy se otočila a odkráčela svérázným krokem.
***
"Ale no tak, ber to z té lepší stránky," zasmál se Lee při pohledu na kamaráda, který byl rudý vzteky.
"Jo tak ono to má i lepší stránku? A co je podle tebe lepší? Že se nevyspím, že budu muset drhnout poháry v síni slávy nebo to, že to všechno budu dělat s tou šprtkou? Bože, jak ona mi jen pije krev," George byl bez sebe vzteky. Trest sám o sobě by mu nevadil, ale to, že ho budu muset dělat s . A ona si určitě nenechá líbit to, že má trest kvůli němu.
"Ale Georgi, tak si to přiznej," zašklebil se na něj bratr. "Je vidět na první pohled, jak jsi z Angeliny hotovej. To jenom ty to nevíš," zasmál se, ale okamžitě dostal kopanec do holeně.
"To teda není vůbec pravda. Johnsová se mi vůbec nelíbí. Vždyť je... prostě je... prostě se mi nelíbí a hotovo," zakoktal se.
"No vždyť my víme," mrknul na Leeho Fred s vševědoucím pohledem. Jestli něco umělo George stoprocentně vytočit, byl to právě tenhle pohled. Ale zachoval chladnou tvář. Však se ještě uvidí, kdo se komu líbí.
***
Večer, když byli všichni na večeři, vytáhl George z kufru svého dvojčete svetr, který mu upletla matka. Sundal si svůj, na kterém bylo vyšito G a oblékl si ten bratrův, na kterém bylo vyšito F. Poté se vydal dolů, vyhlédnout si svou oběť. Vlastně - obětí se měl nakonec stát jistý Fred Weasley.
Jakmile sešel po schodech z chlapeckých ložnic, uviděl přesně to, co potřeboval. Christine Humovou. Byla to studentka prvního ročníku a byla velmi hezká. Ale každý má svou vadu a Christine odmalička trpěla jistou nevyléčitelnou nemocí. Bůh ji nadělil tolik inteligence kolik vad na kráse, to znamená žádnou.
"Ahoj, Christine, proč nejsi na večeři?" zeptal se jí George a posadil se na křeslo co nejblíže k ní. Christine si ho chvíli prohlížela, potom se usmála a dala se s ním do řeči.
"Ahoj. No, já totiž držím dietu. Představ si, že už mám v pase šedesát jedna centimetrů! To je prostě hrůza. Jsem tak strašně tlustá! Vždyť takhle ani nemůžu vyjít na ulici..." začala vyprávět. George se jen těžko donutil, aby neobrátil oči v sloup. Pomyslel na bratra a přemýšlel, jestli tohle přece jen není moc velký trest. Nakonec usoudil, že jeho bratr si to za ta léta zaslouží.
"Ty se jmenuješ Fred, viď? Máš hezký svetr! Co znamená to F?" zeptala se a nakrčila obočí.
Bože, snad se nesnaží přemýšlet... zděsil se George.
"Jo, já jsem Fred a toho F si nevšímej," ušklíbl se George. "Vlastně jsem ti přišel říct, že se mi už strašně dlouho líbíš..." při představě, jak se asi bude Fred tvářit, až se kolem něj bude Christine motat, se musel usmát a donutil se k dalšímu hovoru.
***
Byla už téměř noc a většina studentů byla dávno zalezlá pod teplou peřinou v posteli s nebesy. Jen v síni slávy dva prváci zarputile leštily školní stříbro. Stáli nejdál od sebe jak jen to bylo možné a zarputile se snažili jeden na druhého nedívat.
"Ježiš, to je nuda. Johnsová, nechceš něco udělat?" George už to nemohl vydržet. Ta nuda byla ještě větší než snaha Angelinu nevnímat.
"Jo tak milostpán se nudí a já bych ho měla zabavit?" Angelina se tvářila nazlobeně. Pořád mu vyčítala, že tady tvrdne kvůli němu. "A co si milostpán přeje abych udělala? Mám skočit z okna nebo po něm třeba něco... hodit," s těmi slovy po něm hodila hadr na leštění. Trefila se přesně. Hadr prosáklý leštidlem dopadl Georgovi přímo doprostřed obličeje.
"Co to děláš? Tak sem to nemyslel! Nemůžeme se spolu bavit normálně aspoň dneska?" George už to unavovalo. V tu chvíli by dal cokoliv za trošku zábavy.
"Myslíš to vážně," Angelina znejistěla. Že by s ní chtěl George Weasley uzavřít mír? V tom jí hlavou probleskl plán. "Dobře, dáme si mír. Ale jen na dnešní večer. Ruku na to!"
Dva sokové si podali ruce a pokračovali v práci. Už jim to ubíhalo daleko rychleji, protože se mezi sebou jakž takž bavili. Ale jen do chvíle, kdy se George zarazil a podíval se na místo, které zrovna leštil. Místo toho, aby se blýskalo, se tam objevila obrovská černá skvrna. Jak se to snažil setřít a dřel to čím dál víc, skvrna se zvětšovala. Nakonec byl černý celý pohár. George se podíval na hadr, kterým právě leštil a uviděl nějakou černou mast. Měl ji i na ruce.
"Copak, Georgíku? Nejde to dolů?" pošklebovala se mu Angelina. Viděl, že i ona má pravou ruku od té černé masti. Musela mu jí na ruku natřít, když si dávali mír. Angelina teď vzala svoji hůlku, namířila na skvrnu a něco zamumlala. "Abys věděl, tak tohle mizí jen při použití speciálního kouzla. Můžeš zkoušet co chceš, ale stejně to dolů nepůjde!" smála se.
"Ale Angelino, víš, co mi říkala McGonagallka! Ona napíše mamce, jestli se něco stane!"
"Tak dobře, odstraním to, ale něco za něco..."
***
Tak se Angelina Johnsová postarala o zábavu celé škole, když se další ráno při snídani rozrazily dveře a v nich klečel na všech čtyřech George Weasley. Po kolenou obešel všechny čtyři kolejní stoly a při tom musel říkat: "Haf, já jsem malý pejsek Georgík. Podrbej mě za ouškem..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni! ;o)

Klik...

Komentáře

1 age age | Web | 11. července 2007 v 17:10 | Reagovat

jezis to je rozromily ... chudak George. Uz se tesim jak to dopadne s Fredem a tou tupou krasavici ;DD

2 age age | Web | 11. července 2007 v 17:11 | Reagovat

a jeste mam prvni koment ;DDD

3 Jackie Jackie | E-mail | 11. července 2007 v 20:16 | Reagovat

děkuju, age!!!:D no neboj, pokračování bude brzo!!;) a chtěla jsem se zeptat, kdy něco přibude k tobě na blog...:D prej jsi na dovolený...:D ty jsi ale kecka...:D:D

4 marrion marrion | E-mail | 12. července 2007 v 14:17 | Reagovat

tahle povidka je uplne uzasna!sem se tlemila az sem malem spadla ze zidle!!!:-D tak rychle pokracko pises fakt nadherne!;-)

5 ellion ellion | Web | 29. července 2007 v 14:32 | Reagovat

super =DDD

6 Nárie Nárie | 30. července 2007 v 0:08 | Reagovat

:D muhehe , tahle kapča je úžasná ....tak si říkám....chudák Fred :D už se těším na to jak se bude jeho "vztah" s Christine vyvíjet dál :D a představa štěkajícího George :D paráda :D :D i když, nevím, jesli by se k tomu doopravdy fakt snížil...ale to je fuk ...

každopádně musím říct, že když tohle čtu fakt ty zrzatý kluky vidím před očima :D

7 Jackie Jackie | E-mail | 5. srpna 2007 v 14:10 | Reagovat

marrion, ellion, děkuju moc!!!:o) jsem ráda, že se to líbí!!!:o)

nárinko!!!kde se tu bereš??a já myslela, že ses úplně někam vytratila!!!moc ráda tě bo dlouhý době zase "vidim"!!!x) a díky dvojčátko!!!:o)

8 Drachma Drachma | 13. září 2007 v 23:52 | Reagovat

Nárie, myslím, že jo (že by se "snížil") - všechno lepší, než hulák od maminky, ještě by si to užíval jako nesmírnou legraci ;)

Skvélá povídka, taková veselá :-)

9 Miky Miky | 27. září 2007 v 18:03 | Reagovat

Pročpak ještě nejni další?:o)

10 Jackie Jackie | E-mail | 7. října 2007 v 22:30 | Reagovat

pardon, neni čas... :) snad časem... uvidíme...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama