Listopad 2006

Nikdy

28. listopadu 2006 v 20:20 | Jackie |  Moje výtvory :o)
Tak. Nemám moc času na psaní a zejtra sem taky nebudu moct tak jenom vložim něco staršího... :o) Psala jsem to jako domácí úkol do školy na češtinu... :o) V sedmý třídě... :o) Je to fakt kraťoučký, no... :o) Ale aspoň něco, ne?? :o)
***
Ležím v sanitce s houkající sirénou na střeše, jedoucí do nemocnice. Nevnímám okolí, dívám se do blba, jsem v šoku z toho, co se mi před chvílí stalo.

Šla jsem do školy stejnou cestou jako každé ráno. Naproti našemu domu je velká křižovatka, kde musím přecházet přes silnici. Stála jsem u přechodu a čekala na zelenou, abych mohla přejít a v tom slyším kvílení brzd, křik a nakonec náraz. Jako ve zpomaleném záběru otočím hlavou doleva a vidím dvě auta. Narazila do sebe.
Uvnitř malého žlutého tranzita vidím dítě. Malou, asi čtyřletou holčičku, omráčenou nárazem. Po chvíli začala auta hořet. Rozhlédnu se kolem sebe, nikdo se k ničemu nemá. Všichni jen stojí a pozorují to neštěstí. Nechci být taková. Nechci mít svůj podíl viny na tom, že zemře ta malá holčička. Rozběhla jsem se k vozu, kde už probuzené dítě mlátilo malýma pěstičkama do skla okýnka. Vevnitř nebyl nikdo, kdo by jí pomohl. Její maminka seděla nehnutě v sedačce s tržnou ránou na čele.
Běžím, snažím se být u nich co nejrychleji. Musím jí dostat ven. Je tak mladičká... Čísi ruka mě chtí za nadloktí a strhne zpátky. Spadnu nazem, ale znovu se začnu drápat na nohy. Ještě než se mi to povede, auta vybouchnou...

Koukám do plechového stropu sanitky a snažím se potlačit slzy, které se mi hrnou do očí. Na jednu stranu jsem vděčná člověku, který mi zachránil život, ale portrét holčičky, který mám stále před očima nehodlá zmizet. Nikdy.

Pygmejové

27. listopadu 2006 v 18:33 | Jackie |  ...Moje básničky
Tak. Dneska o Účetnictví jsem zase neměla co dělat, jelikož jsem líná a zatim se mi jaksi nechtělo si moc zakládat sešit... :o)) A tak jsem se dala do psaní další básničky. Ani nevim, co mě to napadlo, prostě to nějak vyplynulo ze situace, že se z toho nakonec vyklubali pygmejové... :o))) Možná to bude tou naší učitelkou... :o) Je taková... Zvláštní, no... :o)) No, doufám, že vás ty básničky ještě neomrzely! Včera tady byla ta o Dracovi, dneska zas tohle... :o) Kdybyste toho měli dost, tak křičte! :o)) A omlouvám se, že je to zase kilometr dlouhý, snažila jsem se to dát do dvou sloupců, ale zase se mi to nahemovalo na sebe... :o( Takže takhle, no... Kdyby mi někdo chtěl poradit, budu vás milovat!!! :o)))
***
Černý rytíř v plné zbroji
sedí v sedle, slézt se bojí.
Opatrně cestu volí,
než ho osud sejme holí.
Špatná volba - dát se lesem.
Cítíš? Něco blíží se sem.
Žaludek je svírán děsem.
Koni, jezdci, pohněte se!
Nemáš sílu dál se hnoutí,
střeva se ti strachy kroutí,
jediné, co však tě rmoutí,
zemřeš sám po dlouhé pouti.
Slyšíš chichot v houští holém,
kroky, hlasy všude kolem.
Vrána kráká dál nad polem,
snažíš cítit sílu - Golem.
Dál po cestě chceš se dáti,
délka ke světlu se krátí,
není potřeba se báti:
"Brzo budu doma, máti!"
Z ničeho nic - světlo není,
ďábel ze tmy zuby cení.
Znovu všude chichotání.
Což tě nikdo nezachrání?

Najednou se z křoví řítí
něco, co ti nohu chytí.
Kůži jako stovky nití
trhá, drásá, nemá zbytí.

Další si to k tobě šinou,
potvory, co nevyhynou,
Pygmejové s tváří stinnou
sežerou tě - tvojí vinou!

Jenom kůň se krajem žene,
oči děsem vytřeštěné,
kosti jezdce, ohlodané,
vyklají se v sedle - pane!
Pygmejové v klidu sedí
ve křoví, na cestu hledí.
Další jezdci strachem bledí
daj se lesem, oni je snědí.

Dotázek... :o)

27. listopadu 2006 v 18:12 | Jackie |  Ostatní
Já vim, je to dost blbý se vás takhle psát, ale potřebuju to vědět... :o) Totiž, když najedu na hlavní stranu mýho blogu, tak vidim to písmo, kterým jsou napsaný některý články černý. Přitom má bejt to písmo bílý!!! Vidíte to taky, nebo mi to jen blbne? Nevim, co s tim... V nastavení to mám normálně na bílý a přitom tady... Nechápu to! A navíc, když si zobrazíte některej konkrétní z těch článků, který maj černý písmo, najednou je to zase bílý... To mi to blbne nebo co?? Prosím, napište, jestli to taky vidíte, nebo jestli mám halucinace... :o) Jsem z toho z matená, nevim co s tim!!!! Pomóóóóóóc!!!! :o)
A ještě - chtěla jsem sem vložit výhru Naji a Corny, ale nějak se mi to seklo a ty obrázky Hermiony, který si Naja přála, se mi vůbec nechtěl zobrazovat... :o( Teď už na to nemám nervy, udělám to jindy... Nezlobte se, prosím... :o)

Další řetěz...

27. listopadu 2006 v 16:24 | Jackie |  Ostatní
Tak. Byl mi předán další řetězec, tentokrát od Šárky Theiry McKonfrštové z Tlustovous (snad to píšu správně :o)). Já takovýhle řetězce moc v lásce nemám, ale na druhou stranu, vy se alespoň něco o mně dozvíte a já pak zadám práci vám, takže na vašich blozích budou přibejvat články! :o) A těm, kterým to předávám se hluboce omlouvám, nikdo vás nenutí, abyste pokračovali! :o) Jen aby na mě někdo nebyl naštvaný... :o) Tak, tady to máte :o)
4 zaměstnání
Právnička (říká se, že je to nuda, ale mě by to bavilo :o))
Novinářka (sice zase slídit a psát drby bych nechtěla, ale jinak by to mohlo bejt zajímavý... :o))
Herečka
Fotografka :o)
4 filmy,které můžu vidět snad stokrát
Někdo to rád blond :o)
Piráti z Karibiku
Krok za krokem (není to film, je to seriál, ale já ho miluju! :o))
Lolita a Zelená míle (nemohla jsem se rozhodnout, kterej mám radši... :o))
4 televizní programy
Nova
HBO (nemáme, ale chtěla bych :o))
Prima
ČT1
4 místa.kde jsem byla na dovolené
Chorvatsko
Polsko
Slovinsko
Naše krásná vlast :o)
4 weby kam lezu každý den
samozřejmě spousta dalších, který zbožňuju úplně stejně! :o) třeba šárka, Nárinka, colorka, Verč@, Lauriette nebo druhá šárka... :o) napsala bych vás tam všechny, kdybych mohla... :o)
4 místa kam bych chtěla jet
Nový Zéland
Jamaika
letěla bych do vesmíru
do domu Draca Malfoye nebo Rona Weasleyho :o)))
4 blogaři, kteří by měli s řetězem pokračovat
Ještě jednou se všem výše zmíněným omlouvám... :o)

Dracova volba

26. listopadu 2006 v 23:51 | Jackie |  ...Moje básničky
Tak. Tady je ta slibovaná básnička. :o) Není to nic moc, bylo to psaný narychlo a já jsem už hodně ospalá... Takže se prosím nezlobte za případné chyby nebo za kraviny, které tam píšu. Případně to opravím... :o)
***
Tvrdá slupka uvnitř skrývá,
tak, jak tomu často bývá,
duši černou, srdce kámen,
avšak vevnitř hoří plamen.
Chladný pohled klamat může,
stejně jako bílá kůže,
ostré rysy a hlas hrubý,
krásné tělo, bílé zuby.
Jednou schován v tmavé kápi,
proti dobru cení drápy,
v stopách svého otce jsoucí,
v hlavě pochybností brouci.
Z druhé strany, nedokáže
zabít, nemá dost kuráže.
Hlas svědomí vevnitř hlodá,
je to snad jen náhod shoda?
Sám sebe se musí ptáti,
kterou cestou má se dáti.
Má strach o své milované,
radši vraždit nepřestane.
Jeho druhé já se příčí,
bojí se podlehnout chtíči,
odejít na druhou stranu,
tak se radši drží plánu.
Bude muset rozhodnout se,
na jednu stranu přidat se.
Zavře oči barvy modré,
přidá se ke straně ...

Upozornění :o)

26. listopadu 2006 v 20:42 | Jackie |  Moje žvásty... :o)
Tak. Ježiš, teď koukám, jak to slovo "upozornění" zní důležitě... :o)) No nic... :o) Chtěla jsem vám jen sdělit pár informací. Dneska toho moc nepřibylo, co? Chtěla jsem se za to omluvit... Skoro celej den jsem dospávala po včerejším flámování, bolí mě hlava a mám pro změnu zase depku... :o) No, dobře mi tak!! :o)
Hlavní, co musim říct je, že čekám, až si výherkyně soutěží, tj. Naja, Nárië a Blesková Corny řeknou o nějaký ceny... Zatim to vypadá, že za to ani snad nic nechtějí... No, ušetří mi to práci... :o)) Ale bylo by to nefér, takže si holky pište! Vaše přání je mi rozkazem!!! :o) Jinak, ještě dneska možná přibude jedna básnička, kterou mám zrovna rozepsanou... :o) Bude to na moje oblíbený téma, teda spíš se vlastně jedná o oblíbenýho človíčka... :o) Žádný morbidnosti... Snad vám to nebude chybět... :o) Nebo tam možná udělám nějakej morbidní zákrok... Ale ne, to bych mýmu zlatíčku neudělala... :o) Hádáte správně, je to o Dracovi... :o) Nejdřív jsem myslela, že bych to dala do jeho fanklubu, ale ještě nemám dopsaný základní info... Tak možná potom, no... :o)To mě přivádí k věci, že už brzo (doufám) dopíšu aspoň ty fakta o všech postavách, který jste si nadiktovali... :o)
No, nebudu ztrácet čas a půjdu psát... Možná začnu i tu povídku o Dracovi... Nevim, no... :o) Achjo, potřebovala bych, aby měl den aspoň třicet hodin... :o) Tak se mějte krásně! :o)

Anketa - kluci :o)))

25. listopadu 2006 v 16:57 | Jackie |  Ankety
Tak. Jak jistě vidíte, další anketka je tady! :o) Zase jsem ale neudělala ty hlasovací ikonky, nebo jak tomu mám říkat, ale budete to psát do komentů... :o) A to z jednoho prostého důvodu - já nevim, kdo všechno se vám honí hlavou a určitě bych sem zapomněla dát všechny vaše miláčky... :o)
Takže anketa je následovná: Kdo je podle vás NEJLEPŠÍ kluk ( popřípědě muž :o))) v knížkách o Harrym Potterovi?
To "nejlepší" jsem tam dala záměrně. Můžete to totiž vzít z jakékoliv stránky. Ať už je pro vás nejdůležitější vzhled, nebo jdete třeba po inteligenci... :o) Takže, můžete hlasovat pro kohokoliv od Draca Malfoye, přes Artura Weasleyho až k Dobbymu... :o) Prostě je to na vás.. :o) Čekám hodně dlouhý komentáře a odůvodnění, jako vždy! :o) Jsem na to strašně zvědavá, tak se do toho pusťte! :o)

Hurá! :o) Nový vzhled! :o)

24. listopadu 2006 v 22:03 | Jackie |  Ostatní
Tak. Jelikož věřim ve vaši inteligenci, ani se mi nechtělo psát, že máme novej vzhled, protože si toho určitě každej všimnul... :o) No, asi sem zase potřebovala něco kapku tmavšího, maličko depresivního a navíc mě totálně dostal ten obrázek s Dracem, kterej mám v záhlaví... :o) Teda, on to asi neměl bejt Draco, ale já ho už poslední dobou vidim úplně všude... :o) Prostě schýza... :o) Takže, tenhle článeček je tady jen proto, abyste měli kam vyjádřit vaše názory, vaši chválu a nespokojenost... :o) Tý, doufám, tolik nebude... :o)
Jinak, abyste tomu záhlaví rozumněli... Chystám totiž novou povídku... :o) V hlavní roli nebude nikdo jiný, než můj miláček Draco... :o) Bude to prostě o tom, co říká moje záhlaví... Tvářičku jak bůh, ale uvnitř... :o) No, víc toho prozrazovat nebudu, kdyby to nevyšlo... Jinak se nebojte, nejdřív samozřejmě hodlám dodělat ODSku... :o) Tý do konce taky asi moc nechybí... :o) No, takže to je tak zhruba všecko... A chci pořádný komentáře! :o) Šup! :o)

Tentokrát z jinýho soudku... Smutný... :o)

24. listopadu 2006 v 21:25 | Jackie |  Videjka :o)
Tak. Mám tu pro vás dneska hned dvě videa... :o) To první se mi hodně líbí. Je to o takovým malým zvířátku, který si toužilo splnit svůj sen... :o) A povede se... :o) Je to fakt strašně hezký... A dojemný... :o)
A to druhý... :o) To spíš vypovídá o mojí psychycký labilitě... :o) Ta písnička je sice pomalá, ale nijak zvlášť dojemná. Mě prostě dostal ten videoklip. Mě přijde úplně strašně smutnej... Dojemnej... :o) Fakt já jsem asi psychouš, ale když koukám na ty krásný malý zelený potvůrky, jak jsou smutný z toho, že si jich nikdo nevšimne, chce se mi brečet... Je mi jich líto!!! Strašně! :'o) Asi nejsem normální, no... :o) Ale skuste se na to podívat! :o) Pak mi teprv napište co si o mně myslíte! ;o) Jinak, jmenuje se to In this World a zpívá to Moby... :o)
videjko 1 :o)
videjko 2 :o)

Morseovka :o)

24. listopadu 2006 v 20:39 | Jackie |  Soutěžky! :o)
Tak. Minulá soutěž už byla rozluštěna, proto přidávám další! :o) Tentokrát to bude z mýho oblíbenýho oboru... :o) Každej rok jezdim nejmíň na dva tábory se stejnou partou a pokaždý se učíme morseovku... :o) Takže jí umim docela dobře... :o) A morseovku najdete i na netu, takže by to nemělo bejt tak těžký pro vás... :o) Samozřejmě je tady i obrázek! :o) Takže pište a luštěte! :o)
--- / ... / .- / .-.. / .. / -- // -- / -.-- / ... / .-.. // .-// ... / -- / .- / -- / .. / -- // ... / -- / -.-- / ... / .-.. / -.--///
Tak :o) Neni to těžký, je to i krátký... :o) A obrázek.. :o) Sem na vás nějaká hodná... To je tak lehoučký... :o)

ODS - 4. kapitola :o)

24. listopadu 2006 v 20:28 | Jackie |  ...Osudový dotek slzy
Tak. Mám tady odměnu pro všechny, kdo trpělivě čekali... :o) Moji věrní čtenáři, mám tady pro vás po dlouhé době konečně pokračování Osudového doteku slzy! :o) Tentokrát je to kapitolka o něco delší, potřebovala jsem tam nacpat všechno, co jsem chtěla... :o) Jinak, bylo to napsaný na vícekrát, takže omluvte ty různý styly psaní... :o) Jinak, co k tomu dodat... :o) Doufám, že se to bude líbit! :o)
***
Malá muška se vznášela u stropu a měkkou hlavičkou narážela do skla žárovky ozařující místnost. Snažila se dostat k vysněnému světlu, zdroji tepla a světla, ke svému Slunci. Svistot jejích křídel vyvolával nepatrné vibrace, které rozrážely vzduch a tvořily tlakové vlny. Vířily celým pokojem, až se nakonec dotkly tváře stejně ztracené mušky snažící se dostat ke svému Slunci.
Oči bledé postavy se rychlostí blesku otevřely. Spatřila mouchu, sebrala svou hůlku a zamířila na ní. Její reflexy nedávaly mouše sebemenší šanci. Byl to nevyrovnaný souboj a ona to moc dobře věděla. Bzukot mouchy slyšela v uších snad stokrát zesíleně, vibrace jí pulzovaly celým tělem a návaly vzduchu jako by jí strhávaly zpátky dozadu. I přes to všechno se něco v ní zlomilo. Náhle nedokázala mouchu zabít. Stačil by jediný pohyb, vzduch by byl čistý a světlo žárovky by už nemělo koho fascinovat a lákat. A to byl právě ten důvod, proč to nemohla udělat. To, že jí bylo její slunce odepřené neznamenalo, že by ho měla brát ostatním. Každý má přece právo hnát se za svým snem. Jako muška za světlem žárovky…
***
Hermiona se posadila zpátky na svou postel. Nechápala, co to má znamenat. Kde to vůbec je? Najednou, jako by to byl předtím někdo jiný, vůbec neslyšela zvuky vyluzované moušinými křídly, ani tlakové vlny, vytvořené stejným činitelem. Co to s ní bylo?
Rozhlédla se po pokoji. Bílé stěny, bílý strop, bíle povlečená postel a jediná bílá polička na zdi. I ona sama měla oblečený bílý úbor. Obyčejný plášť, vzadu na jemné šněrování. Dolní cíp toho postroje jí sahal mírně nad kolena. Jak zjistila, byla pod ním nahá. Stydlivě se podívala do zrcadla naproti sobě, které se táhlo přes celou stěnu a stáhla si dolní kraj úboru co nejdoleji. Náhle si uvědomila, že tohle je opravdu její nejmenší starost. Když se otočila kolem dokola, něco jí to hodně připomínalo. Vzpomněla si na všechny detektivní seriály, které kdy s rodiči viděla v televizi.
Tady to vypadá jak v psachyatrický léčebné! usmála se pro sebe.
Náhle, jako by ho někdo zmrazil, se jí úsměv vytratil ze rtů. Nejrychleji jak byla schopná přeběhla ke dveřím. Vzala za kliku a snažila se je otevřít. Nešlo to. Ne, že by to čekala, ale zjištění, že odsud opravdu nemůže způsobilo, že jí po zádech přejel mráz. Podezřívavě se otočila doprava po směru hodinových ručiček a začala si prohlížet obrovské zrcadlo na stěně naproti. Představovala si doktory, kteří za ním seděli u přístrojů a pozorovali ji, jak to viděla v seriálech.
Pomalu se k zrcadlu došourala. Přemýšlela, co by měla dělat. Věděla, že největší chyba by byla začít do zrcadla mlátit, prostě začít šílet. Nepotřebovala, aby pro ní přišel nějakej cvokař a píchnul jí injekci na oblbnutí. Prostě jen zaťukala na zrcadlovou stěnu a tiše zašeptala: "Prosím, přijďte sem někdo". Byla to věta, jediná, která ji napadla. A taky obsahovala všechno, co zrovna v tu chvíli cítila a potřebovala.
Čekala pár minut a bílé dveře zasazené do hladné bílé stěny se otevřely. Vešla k ní mladá baculatá sestřička.
"Přejete si, slečno Grangerová?" zašveholila příjemným hlasem.
"Jen jsem chtěla vědět, kde to jsem a co tady dělám," řekla Hermiona bez ohledu na to, jak ztřeštěně to bude znít.
"Už zase máte výpadek? Počkejte, něco vám donesu…"
"Ale já nechci žádný léky. Chci vysvětlení," naléhavost v jejím hlase se stále stupňovala.
"A kdo tu mluví o lécích, slečno? Sama jste si vyžádala, abychom vám žádné nedávali, když jste k nám nastupovala. Jestli něco potřebujete, u postele máte hůlku. Já vám zatím donesu vaši myslánku."
Hermiona stála uprostřed pokoje ještě dobu po tom, co sestřička odešla a vypadala, že pusu otevřenou dokořán už nikdy nezavře. Mluvila snad o myslánce? Zmiňovala se o její hůlce? Kde to teda Hermiona kruci je? A neříkala taky, že si něco vyžádala, když k nim nastupovala? Ona že sem nastoupila dobrovolně? Konečně byla schopná hnout se z místa a vykoukla zpoza dveří, které za sebou nechala sestra otevřené. Viděla dlouhou chodbu, na konci lítací dveře, na kterých bylo napsáno "Oddělení dobrovolného kouzelnického pozorování; Posttraumatická stádia".
Takže jsem opravdu v něčem jako je psychiatrická léčebna. U Svatého Munga. Ale co tady dělám? Co se vlastně stalo? Nepamatuju si nic, co se stalo po tom, co Ron zmizel…
Když si vzpomněla na Rona, nahrnuly se jí znovu do očí slzy. Vzápětí jí však tělem projel takový záchvěv lítosti a nenávisti, že její ruka z ničeho nic sama vyrazila proti dřevěným dveřím a vší silou do nich vrazila. Hermiona jako zhypnotizovaná koukala na svou pěst, která nyní vyčnívala z druhé strany dveří. Co bylo ještě zvláštnější, necítila vůbec žádnou bolest, ale zároveň vůbec nevěděla, kde se to v ní vzalo a hlavně PROČ! Doufala, že by jí mohla pomoci myslánka, kterou jí nesla sestra.
"Vidím, že už si začínáte trošku vzpomínat," usmála se sestra, vytáhle z kapsy hábitu hůlku a díru ve dveřích nahradilo znovu dřevo. Dveře vypadaly nepoškozeně. Když sestra viděla, jak se sestra tváří, dodala:
"Dříve jste nám tady do všeho mlátila hlava nehlava. Potřebovala jste si vybít vztek, ale nechtěla jste nikomu ublížit. Proto jste tady," podala Hermioně myslánku a vyšla ven z právě spravených dveří, které za sebou tentokrát zavřela.
***
Zase už to bylo tady. Tak ohrané klišé. Hermiona se posadila na svou postel. Pamatovala si, co mělo za následky, když přesně takto seděla v myslánkou v klíně a vzpomínala na všechno, co se stalo. S tím rozdílem, že teď vlastně svou minulost neznala… Vlastně ani nevěděla, jestli to doopravdy chce vědět. To, že byla tam, kde zrovna byla, nemohlo znamenat, že se stalo něco pozitivního. Ale přirozená zvědavost byla silnější než hrůza z toho, co vlastně uvidí. Proto se zhluboka nadechla, sklonila hlavu, špičkou hůlky šťouchla do hladiny obsahu myslánky a s očima dokořán čekala, co všechno uvidí.
Hladina myslánky se zachvěla a potom se po ní začaly míhat nejasné obrázky. Po chvíli se začali usazovat a Hermiona se ocitla v divokém barevném snu. Kolem ní vířily obrazy, ale ona je stíhala sledovat…
Viděla scénu, po tom, co Ron zmizel... Slyšet znova to, co jí říkal bylo strašné, ale potřebovala vědět, co bylo dál a tak potlačila pocit vzteku ve svém nitru... Viděla, jak upadla do bezvědomí a to, jak se probudila na ošetřovně...Následovaly obrázky schůzek Brumbálovy armády... Použila na sebe kouzla pro bystrozory pro zesílení všech základních funkcí člověka... Slyšela, jak se všichni dohodli, že nechají studia, aby zachránili Rona, který byl od svého přemístění nezvěstný... Báli se, že ho dostal Voldemort... Ale byla to chyba... Rona nedostal Voldemort... To Ron se přidal na jeho stranu...
Hermionu začala bolet hlava. Cítila, jako by se jí měla rozskočit. Ale ona sama se nutila dokoukat se na to všechno až do konce. Musela vědět všechno, co se stalo.
Viděla sama sebe bojovat proti Smrtijedům... Viděla Rona... Tolik se změnil! Nevěděla, co s ním Voldemort udělal, každopádně z něj byla stvůra. Stála vedle ní... Vedle svojí nejlepší kamarádky. A viděla, jak ji Ron zabil... Svoji vlastní sestru! A ani u toho nemrkl. To nebyl Ron, kterého znala... Viděla ho, jak míří na Harryho, svého bývalého nejlepšího přítele... Věděla, že se chystá to říct. Chystal se ho zabít, tak, jako zabil Ginny... Viděla sama sebe zakřičet "Avada kedavra" a viděla, jak její láska klesá k zemi stejně jako Harry... Bez života... Zasáhla příliš pozdě. Harry jí zachránil život už tolikrát a ona nebyla schopná mu to jednou oplatit...
Všechno kolem ní se začalo točit, barvy splívaly a najednou byla zase na svém místě, seděla na okraji postele a tupě zírala do nádobky plné vlastních vzpomínek. Nechtěla věřit tomu, co viděla a pod tíhou toho všeho začala brečet. Brečela dlouhou dobu, jako by svoje přátelé ztratila znova. Vlastně je ztratila... Už podruhé...
Najednou měla plán. Odhodlaně se podívala do nádoby, šťouchla do ní hůlkou a vybavila si znova tu chvíli u jezera. Ona a Ron...
Když to šlo změnit jednou, půjde to změnit i podruhé. A tentokrát k lepšímu...
Řekla a nechala jednu ze svých slz skápnout do myslánky...

Momentální stav :o)

23. listopadu 2006 v 20:09 | Jackie |  Ostatní
Tak. Řekla sem si, že byste asi měli vědět, co se tady v nejbližší době chystá. Rozhodla jsem se tedy, že vám povím něco o žalostném stavu tohohle blogu... :o)
V první řadě bych chtěla zmínit povídku ODS :o) Další kapču píšu, mám ji rozmyšlenou, jen se mi ňáko nechce přemejšlet nad jejím psaním a úpravou, tudíž se sem ještě nedostala. Ale bude to brzy. Doufám ve svým i ve vašem zájmu. :o) Jinak, máte se na to těšit (sice to říkám jen proto, abyste byli napnutí... :o), protože se stane něco, co by možná málo kdo z vás předpokládal... :o)))))) Takže se budu snažit to co nejrychlejc dopsat. Možná to bude už dneska, protože maminka neni doma, takže bude aspoň troška klidu... :o)
Dále... Něco k dalším věcem... :o) Na blog jsem dala počítadlo, protože by mě docela zajímalo, kolik lidí sem teda vůbec chodí... :o) Snad nebudu nemile překvapena... :o) Taky mě štve, že to započítává i moje návštěvy, ale s tim se holt nedá nic dělat... :o) Jestli někdo chcete na blog taky počítadlo, klidně vám tady napíšu návod, jak ho tam dát. Nebo si napište na můj mail (Z.KVISOVA@seznam.cz), nebo icq (317-257-277). Budu se snažit vám být co nejvíc nápomocná. :o)
Jinak, co se týče dalších reklam a lákadel... :o) Nemůžu sem dát další soutěžku, protože nikdo z vás neuhodl tu minulou... :o) Nemyslim si, že by šifra nebo ten obrázek byly zas tak těžký... :o) Přečtěte si poslední komentář pod článkem "Šifra"¨(nechce se mi to sem psát :o)), což je ta soutěž a snažte se odpovědět... Prosím... :o) Dále, moc ráda bych byla, kdybyste se zapojili do takový kravinky na rozveselení zvaný "Řetěz". Tam si taky přečtete co a jak. :o)
No, to je snad vše... :o) Jdu se snažit dopsat tu povídku, abych ušetřila trápení vám i sobě. :o) Dík za pozornost! :o)

Moje počítadlo... :o)

23. listopadu 2006 v 18:05 | Jackie |  Počítadlo
TOPlist

Řetězec... :o)

22. listopadu 2006 v 22:17 | Jackie |  Ostatní
Tak. Něco mě napadlo... :o) Dnes mám takovej den vracení se do dětskejch let... :o) Vzpomněla jsem si na jednu hru, kterou jsme vždycky hráli s bratránkem, když už jsme byli unavení běháním po loukách nebo lezením po stromech :o) Jde o tohle: Já napíšu jedno slovo a ten, kdo tady bude potom napíše další, aby to navazovalo. Další napíše taky to, co ho napadne a pořád tak dál :o) Prostě by nám mohla vzniknout taková jedna povídečka... :o) Potom ji můžem všichni podílející se vystavit na svým blogu! :o) No, nevim, jestli se to ujme, přece jen je to dost švihlý... :o) Ale uďálo by mi to fakt radost! :o) J
eště něco k pravidlům: Každý smí napsat jen jedno slovo a dokud nenapíše někdo další taky jedno slovo, nesmí napsat další. :o) Prostě, do komentářů pište jen jedno slovo a nesmíte dát za sebou dva komentáře. :o) Doufám, že je to pochopitelný... :o) Taky bych byla moc ráda, kdyby ste se snažili vyvarovat aspoň těch nejsprostějších slov... :o) A mělo by to na sebe navazovat... :o) A ještě něco... Normální komenty k tomuhle článku pište normálním písmem, ale ty, KTERÝ PŘIDÁVÁTE DO POVÍDKY NAPIŠTE VELKÝMI PÍSMENY!!! :o) Doufám, že na to nikdo nezapomene, bude to tak aspoň přehlednější! :o)
Takže, já začínám a první moje slovo je HARRY. :o) Jen, aby se to zase mohlo točit okolo Harryho světa... :o) Moc se na to těšim, na výslednej efekt! :o)

Ovlivňování mentální (ne)schopnosti malejch dětí!!!

22. listopadu 2006 v 22:03 | Jackie |  Co mě se*e!
Tak. Teď si už asi fakt řikáte, že sem absolutní cvok a že už asi nevim o čem mám psát... :o) Ale řikám vám, poslechněte si tohle a bude vám do breku stejně jako mě... :o)
Dneska, když jsem přijela z volejbalu (mimochodem, celá zmožená a namožená, protože mi to vůbec nejde :'( ), tak sem čekala, jestli se můj táta uráčí a ještě tenhle týden mě pustí na PC... To neni nic zvláštního ani zajímavýho, ale jak sem na něj čekala, tak sem si prohlížela starý obrázkový knížky (takový ty rozkládací s půl centimetru tlustejma listama :o)) plný básniček, který máme v knihovničce. A to, na co sem narazila mi doslova vyrazilo dech!!! A já se divim, proč sem retardovaná a taková nějaká pomalá, jetá, zpomalená... :o))) Je to prostě timhle. Já básničky typu
Šiju boty
do roboty,
nemám chleba
ani sýra,
kočka mi to všechno snědla,
ššššššc!!!
nebo
Hopsasa, hejsasa,
děťátko se natřásá,
hopsasa, hejsasa,
udělalo bác!
prostě nepovažuju za dobrej večerníček pro právě se vyvíjející dítě!!! Co si z toho může asi tak odnýst? Že se to nerýmuje je úplně vedlejší věc, jen bych čekala, že tim pádem nebude ta knížka nadepsaná slovem BÁSNIČKY!!!! Prostě mi to přijde naprosto nevhodný, stupidní a do života vůbec nic nedávající!!! Nedávno jsme se v občance učili něco o psychologii. Dítě začne už jako malý opakovat to, co slyší a taky to na něj má obrovskej vliv!!! Jako doufám, že když moji rodiče nerozeznaj básničku od hovadiny a tohle mi v dětství předčítali, nemělo to vliv na moje současný psaní! Kdybych si teď měla přečíst svoje básničky a našla tam něco takovýho, tak se asi osypu!!! :o))) Takže to radši dělat nebudu! :o)
Vzadu na tý knížce je napsaný "Pro děti od 2 let". Taky je tam napsaná cena - 18 Kč :o)))) No, tak je to z roku 1991, žejo... :o) V tý době mi byl jeden... Takže naši deformovali moje vyjadřovací schopnosti a moji inteligenci už od jednoho roku??? Bože!!! Nebo tohle:
Houpy, houpy, houpy,
kočka snědla kroupy,
kocour snědl hrách
na kamnách;
koťata se hněvaly,
že jim taky nedali.
Houpy, houpy, houpy,
byly všecky HLOUPÝ!
No, fakt, že sem v životě jíst kočku hrách nebo kroupy neviděla, to pominu. Ale co to poslední slovo?? Říkat ročnímu dítěti, že je někdo hloupej?? Natož, když se mluví o kočkách! Pak se lidi divěj, že maj doma násilníky, který tahaj kočky za ocas a potom rodiče nemůžou celou noc spát v důsledku neustálýho brečení svejch dětí, který si zase rozškrábaly škrábenec od kočky, kterej byl za to milý chování odměnou (o sobě nemluvim, my měli vždycky jen psa a morčata :o)). A když jako první, co se dítě naučí, je básnička, ve který se nadává chudáčkům němejm tvorům, to přijde jako slečně autorce normální??? Mě teda rozhodně ne! Další básničky z týhle knížky radši rozebírat nebudu, protože už se víc rozčilovat nechci... Už takhle máte určitě plný zuby tohodle otřesnýho článku o ničem... :o)
Tímto se všem omlouvám za svoji retardovanost... Poděkujte mým rodičům, dámě Heleně Zmatlíkové a nakladatelství ALBATROS. :o)

Absolutní nechuť!

21. listopadu 2006 v 14:14 | Jackie |  Moje žvásty... :o)
Tak. A je to tady. Jen jsem čekala, kdy to zase přijde, protože poslední dobou je to tady docela pravidelně... Asi vůbec netušíte o čem mluvim, co? O mojí absolutní nechuti něco dělat... Nějak tady na to koukám a řikám si, proč já se vlastně tak namáhám? Nevim, no... Přijde mi, že sem poslední dobou ani nikdo nechodí a dost mě to mrzí, protože jen pro sebe to nedělám... :o)
Jen pro představu vám popíšu celej svůj den. Ráno vstanu, jedu do školy. V autobuse přemejšlim, jak bych mohla pokračovat v týhle nebo tamtý povídce. Ve škole nedávám pozor, protože buď píšu básničky, který maj přijít sem (nakonec je stejně nezveřejnim, protože mi přijdou stupidní), nebo přemejšlim, jak to tady změnit, aby se to líbilo. Pak přijedu domů, sednu ke kompu, projedu všechny blogy, co mám v oblíbenejch a dám se do psaní, přemejšlení, nebo vymejšlim jinej vzhled na mým zkušebním blogu! A večer se hádám s našima, protože je nechci pustit na komp... Prostě se mi to všechno točí jen kolem tohohle monitoru a mojí klávesnice! Vidíte? MOJÍ??? Kde bych na ni asi vzala? :o) Asi to tak beru, protože se sem nikdo jinej nedostane... Kvůli tomuhle blogu a mou absolutní posedlostí ním!!!
Prostě myslim, že bych si měla dát pauzu, ale stejně vim, že to nedodržim, protože by se mi tady po tom stejskalo... Po článcích, který píšu stejně jen pro sebe... Achjo, zase mám depku... Až mě to přejde, tak zase napíšu... Zatím se mějte, mám vás ráda :o) Občas... :o)

Eminem - When i'm gone

19. listopadu 2006 v 16:42 | Jackie |  Videjka :o)
Tak. Přidávám další video. Je to od Eminema, jak vidíte. Já tohohle zpěváka mám moc ráda. Líběj se mi jeho texty a on sám je taky fakt dobrej. :o) Tahle písnička se mi z těch všech jeho líbí skoro nejvíc. Zpívá o svý dcerce Hailie a vůbec o svým životě. Jestli vám můžu něco doporučit, tak ten začátek přeskočte... První zhruba minutu se tam jen povídá a to neni nic záživnýho... :o) Tak přeju příjemnej poslech! :o)

Bradavice! :o)

19. listopadu 2006 v 16:35 | Jackie |  Odkázky
Tak. Dnešek zatím prožívám ve znamení takové melancholie a depresivity. Vůbec nic se mi nechce dělat. Ani psát a to už je dost co říct! :o) Takže dneska toho moc nepřibude. Jen sem chci dát jeden odkázek...
Tady najdete jeden blog, jehož majitelka zakládá Školu čar a kouzel Bradavice! :o) Jestli máte chuť a zájem studovat tam, určitě se přihlašte! :o) Já sama jsem to udělala a teď už jen čekám, až to vypukne! Jen se pořád hledají další lidé, jinak by to bylo takový smutný... Takže, udělali byste mi radost, kdybyste se rozhodli taky přihlásit ke studiu... :o) A vám by to určitě taky dělalo radost, ne? :o)
Je to tak trošku reklama, ale je to pro dobrou věc, tak proč ne? :o)

ODS - 3. kapitola :o)

19. listopadu 2006 v 0:48 | Jackie |  ...Osudový dotek slzy
Tak jsem se k tomu konečně dostala!!! :o) I přes miliony přerušení psaní této povídky jsem si našla čásek na dopsání! Taky se podívejte, kolik je hodin! :o) Ale doufám, že to bude dobrý překvapení, aspoň pro některé z vás, až se ráno probudíte! :o) Kapča není zase nijak dlouhá, ale to snad vadit nebude... :o) A taky jsem pro vás předělala jeden obrázek, aby aspoň nějakej k týhle povídce byl... :o) Protože nemůžu najít přesně takovej, jakej bych si k tomuhle představovala, tak jsem hodně předělala jeden, co sem měla v archivu... :o) No, to jest vše, můžete se dát do čtení! :o) A i tady platí, že máte psát pěkně dlouhý komentáře!!! :o)
***
Hermioně chvilku trvalo, než se probudila z transu a vůbec si uvědomila, co se vlastně stalo. Vážně jí Ron právě řekl mudlovská šmejdko? Ten, kterého milovala, že jí urazil nejvíc, jak vůbec bylo možné? Odmítala tomu uvěřit. To se prostě nemohlo stát. Ona se vrátila v čase, aby změnila budoucnost. Aby ji udělala pro všechny příznivější. Hlavně pro ni a pro Rona. Pro jejich vztah, jejich lásku. Nejvíc přece trpěla tím, že ho neměla u sebe. Žila s vědomím, že už ho nikdy neuvidí. Jaké by to asi bylo teď? Musí mu to vysvětlit, jinak to bude ještě horší. Sice ho bude moct vidět, ale nebude s ním moct mluvit, dotýkat se ho, bude pro něj prostě vzduch.
Aniž se rozmyslela, Hermiona vstala, rozrazila vchod z nebelvírské společenské místnosti a vyběhla ven. Rozhlédla se okolo sebe, ale nikde neviděla ani náznak toho, kudy Ron běžel. V návalu paniky běžela rovně první chodbou, na kterou jí padl zrak. Nevnímala ani Harryho, který celou dobu běžel za ní. Bylo to pro něj stejně těžké jako pro ni až na to, že nevěděl, co se v budoucnosti stane… Nechtěl ztratit nejlepšího přítele. Znal Rona dost dlouho a věděl, že ho musí dostihnout dřív, než udělá nějakou blbost.
"Rone!" křičela Hermiona celou cestu. Odmítala se smířit s tím, že ho znovu ztratí. Musela ho prostě dohnat. Musela ho najít a všechno mu vysvětlit! Hermiona se zastavila až ve Vstupní síni, kde málem padla vyčerpáním. Ohnula se v pase, aby aspoň trošku uvolnila přetažené svaly v břiše a zhluboka dýchala. Když za ní přiběhl Harry, seděla už na podlaze v tureckém sedu a s pohledem upřeným nikam se jí po tvářích koulela jedna slza za druhou. Harry věděl, jaké to pro ní musí být, proto ji jen objal a nechal ji vyplakat ve svém objetí. Trvalo dlouho, než se uklidnila.
"No fuj, takový štěstí na chamraď jako já nemá snad nikdo!" ozval se znovu za jejich zády hlas plný hněvu.
Jako na povel se otočili, aby se podívali do očí Ronaldu Weasleymu. Jeho pohled byl upřený na Hermionu. Jaké bylo její překvapení z toho, co v těch modrých očích viděla. Nebyla to bolest, kterou by tam snad čekala ze všeho nejvíc podle toho, co si Ron musel v tuhle chvíli myslet. Byl to jen hněv. Zlost a nenávist z něj přímo čišely a rty měl zohavené zhnuseným šklebem.
Nikdo se nepohnul, nikdo nic neřekl. Po delší pauze si Ron odfrkl, otočil se na podpatku, rozrazil vstupní vrata a vyrazil do ven do chladivého rána. Hermiona na nic nečekala a vyběhla za ním. Ron měl sice delší nohy, ale bolest, která Hermionu popoháněla byla silnější. Doběhla ho u brány bradavických pozemků, chytila ho za rukáv a otočila ho čelem k sobě.
"Rone, počkej! Není to tak, jak si myslíš! Musíš mě vyslechnout!" prosila ho a začala znovu plakat. Co jiného jí taky zbývalo? Nemohla dopustit, aby odešel. Znamenalo by to, že je konec. Že to všechno mezi nimi skončilo, bez šance na návrat. Chtěla sice obětovat svou lásku pro všeobecné dobro, ale s takhle to být prostě nesmělo. Měli být přátelé!
"Nedotýkej se mě! Nebudu se bavit se špinavou mudlovskou děvkou!" zavrčel se zuby pevně stisknutými. Snažil se setřást její ruku, která ho i přes všechno to zděšení držela velmi pevně. Když se mu to nepovedlo, podíval se jí do obličeje, do očí napuchlých od pláče a vytáhl hůlku. Zamířil na ni a přes rty se mu už dostávala první písmena kouzla, ale někdo jiný byl rychlejší.
"Expeliarmus!" zahřmělo z úst Harryho Pottera. Ronova hůlka se vznesla do vzduchu a dopadla asi o čtyři metry dál. Rona samotného síla kouzla vymrštila asi dva metry daleko. Hermioně kouzlo podtrhlo nohy, takže spadla na zadek do trávy.
Harry totiž doběhl těsně za Hermionou a když viděl scénu, která se před ním odehrávala, odmítl jen tak přihlížet. Stejně jako Hermiona vůbec nemohl uvěřit, co se to s Ronem děje. Co všechno dokáže udělat jeden omyl, jedna špatná domněnka. Harry vždycky věděl, že Ron má Hermionu mnohem radši než kamarádku. Ale že by ji miloval tolik, že by ho zklamání mohlo takhle změnit?
Z Harryho úvah ho vytrhlo až Ronovo vyskočení na nohy. Začal se sápat ke své hůlce. Než se mu to povedlo, Harry zašeptal "promiň" a potom mnohem hlasitěji vyřkl zaklínadlo: "Petrificus totalus!" Ron strnul na místě, znovu spadl na zem a kouzlo způsobilo, že se nemohl ani pohnout.
"Promiň, Rone, ale tohle je jediný způsob, jak si s tebou rozumně promluvit. Ty bys nás totiž neposlouchal, kdybychom tě nechali jen tak jít. Chceme ti to totiž vysvětlit," řekl Harry, zatímco pomáhal Hermioně na nohy. Potom se postavili nad Rona. Jelikož se Hermiona nezmohla na slovo, mluvil Harry.
"Mezi mnou a Hermionou nic není! Jen jsem ji utěšoval! Byla smutná z toho, co se mezi vámi stalo u jezera. Ale ona ti to řekne sama. Hermiono?" otočil se Harry na dívku, které znova tekly slzy po tvářích.
"Harry, já… já s ním nemůžu mluvit, když je takhle," zašeptala Hermiona a nepřestávala sledovat Ronovy oči, jedinou část jeho těla, která byla schopna se hýbat. Zlostně těkal očima z jednoho na druhého a jeho pohled dával jasně najevo, co si myslí a co by nejradši udělal. Přesto, že věděla, že je poslouchat nebude, Hermiona nesnesla pohled na něj, namířila na něj hůlkou a řekla protikouzlo.
Ron vstal, s hněvem si oprášil kalhoty a snad už posté toto ráno si zhnuseně odfrkl."Nebudu se s vámi o ničem bavit. Skončili jsme spolu. Oba vás nenávidím!" Po těchto slovech se vrhl po hůlce, která ležela pár stop od něj a s hlasitým prásknutím se přemístil.
Hermiona chvilku ohromeně koukala na místo, kde právě Ron zmizel, sesunula se do trávy a ztratila vědomí.

Alergie :o)

18. listopadu 2006 v 23:04 | Jackie |  Moje žvásty... :o)
Tak. Mám poslední dobou nějaký praštěný období. Asi na mě leze puberta. :o) Znáte to, ne? Prostě nemám zdání, co se to se mnou děje, ale jsem úplně mimo. Třeba včera jsem měla úplně pošahou náladu a to vyústilo v absolutní alergii na osoby opačného pohlaví. Čili na chlapy :o)) Paradox je, že dneska se pomalu nestačim rozhlížet okolo, jak zasněně koukám na všechny ty krásný kluky... :o)
Moji dnešní hlavní psychopatii má na svědomí Mary, na jejímž blogu jsem zabrousila do kategorie Eragon. Možná to někdo z vás zná - je to knížka, kterou jsem četla, když jsem byla na horách. Je o tom, jak mladej kluk najde v lese dračí vejce a tak dál :o) Rozhodně to doporučuju přečíst! Sice to bude trilogie a třetí díl ještě nevyšel, ale je to fakt krásný! Já jsem do toho byla zažraná... :o) Natočil se k tomu i film, kterej se má u nás v ČR promítat někdy před vánocema... :o)
No ale abych se dostala k tématu, prostě jsem se u Mary na blogu koukala na tohle krásný video a totálně se zbláznila do toho herce... :o) Ono se v tom videu sice vůbec nic neděje, prostě se ho tam jeden tlouštík jen na něco ptá, ale stejně sem se na to musela koukat milionkrát za sebou... :o) Ten jeho úsměv, jeho gesta a vůbec... :o) Teď si klepete na čelo, co? Já jsem si jistá, že mě to do zejtra přejde (doufám, už na to NECHCI koukat (musim si to vsugerovat)) :o) Už to, že jsem přerušila psaní ODSky, abych mohla napsat tenhle stupidní článek, prostě se vykecat, je padlý na hlavu. Takže jestli někdo může za to, že se tady ta kapča neobjeví ještě dneska, může za to video, který najdete o pár řádků výše! :o) Jen se chci zeptat, už se vám tohle někdy stalo? Prostě z ničeho nic... :o) Ani nevim, jak to mám popsat... :o))) No, kdo přečet tenhle článek, ať mi napíše do komentářů, co si o mě myslí... :o))) A prosím, moc krutě mě nesuďte... Já takováhle obvykle nebejvám :o)) A jestli má někdo nějakou radu, jak zastavit moji ruku, aby znova neklikala myší na ten odkaz vejš nebo jak mám zastavit to příšerný tetelení a pocit v břiše, když na to koukám, budu mu do smrti vděčná!!! :o) Pomoc!!! Asi pudu spát... Abych vás neotravovala... Stejně to nikdo nečte... :o)))))))